9. augusta 2007 9:47:20 CEST
Letos jsem se poprvé rozhodl podívat se mnichovský Boundcon a podělit se o pár postřehů. Sice se říká, jednou vidět je lépe, jak desetkrát slyšet, ale i tak snad budou moje postřehy někomu užitečné. Pár známých mě předem od této akce trochu zrazovalo, ale chtěl jsem ji zkusit. Něco jako malý průzkum. Říkal jsem si, že co člověk, to názor a nejlépe je si udělat ten vlatní. Po té, co jsem si prohlídl oficiální stránky a také po přečtení reportáže na ds-life jsem očekával eSeMkový veletrh s něco málo ukázkami bondáží. Což mi plně vyhovovalo, chtěl jsem doplnit vybavení o něco netradičního.
Nakonec jsem musel jet sám, kamarádce do toho něco vlezlo. Z čtyř veletržních dnů jsem vybral pátek a to jen z čistě časových důvodů. Prvním překvapením bylo, že Mnichov není tak daleko jak jsem si myslel, od Strakonic to vyšlo na nějakých 280km, silnice samozřejmě německy perfektní.
Po cestě jsem se zastavil ještě v centru samotného Mnichova v jednom muzeu (vůbec nesouvisejícím s SM). Při projíždění na mě čekalo další překvapení a to, že blízko centra se na rozdíl třeba od Berlína velmi špatně parkuje a prakticky jen na placených místech. Naštěstí Boundcon se koná v „kulturfabrik“, tedy bývalé továrně upravené pro pořádání hudebních akcí a proto tam bylo parkování bezproblémové, minimálně kolem páté hodiny odpolední. Večer, v době mého odjezdu bylo aut o poznání mnohem více.
Vstupné dělalo 29 euro, jestli je to moc nebo málo nechám na uvážení každého. Mně to vzhledem k německé cenové hladině přišlo jako přiměřené, druhou stranou mince je, že nemáme německé platy. Každá legrace něco stojí.
Co se týká dresscodu, tak dresnutých lidí tam byla odhadem tak čtvrtina až třetina. Dresnutí ani civilisté se na navzájem na sebe tvářili přátelsky, žádný problém. Bylo hezky vidět, že dresnutí si to přišli užít, více jako párty. Příjemnou možností k převléknutí byla šatna hned u vchodu. Já osobně jsem zůstal civilem..
Následoval očekávaný prvotní šok z 54 stánků a jako obvykle jsem nevěděl, kam dřív. Podle obvyklé zásady jsem si všechny stránky rychle obešel a teprve pak začal z důkladnou prohlídkou zboží. Na druhý pohled jsem byl trochu zklamán tím, že část firem, které jsem znal z internetu neměly plný sortiment, který mají na stránkách, ale jen jeho část. Asi je to logické, ale měl jsem jiné očekávání. Dalším zklamáním bylo, že jsem si prakticky nic nevybral. Většinou platilo, že co bylo hezké a kvalitní, tak bylo i dost drahé. A co bylo levné, tak byl často i šunt. Zase ale aby to nevyznělo úplně negativně, daly se samozřejmě najít ty stejné věci, které se prodávají u nás za nižší ceny než u nás. Našly se i věci kvalitní a levné a něco jsem přece koupil. Co jsem oceňoval, tak byla naprostá ochota prodejců cokoliv ukázat, vysvětlit. Zkrátka byla vidět snaha zaujmout potencionálního zákazníka. Naprosto nebyl problém cokoliv z nabízených věcí si vyzkoušet a to včetně oblečení a sami prodejci k tomu vybízeli. Výjimkou byly roubíky a věci, které se vkládají do úst, ty samozřejmě ne. K upoutání zájmu zákazníku byly připraveny i různé drobné pamlsky. V tomhle ohledu jsem vysoko ocenil želé bonbony se skořicovou příchutí. :-)
Ukázky bondáží se konaly jednak na hlavním pódiu a v jeho okolí a také u několika stánků. K tomu je třeba připočítat procházející částečně zbondážové návštěvníky a především návštěvnice. Takže bylo pořád na co koukat, člověk se pomalu nestačil přesunovat z místa na místo. Celá akce byla spíš ve znamení mužské dominance, výjimkou byl jen otrok od dominy Ireny Boss, který dostal slušnou nakládačku bičem. Fotografování bylo naprosto neomezené a fotilo se víc než hodně. Občas se mi stalo, že můj blesk neměl potřebu bliknout, protože objekt byl dostatečně nasvícen od ostatních fotografů. Ukázky byly opravdu pěkné, bondáže složité a rafinované a holky toho vydržely hodně.
K občerstvení byl na místě stánek a milým detailem byly kelímky s logem akce.
Po částečném zklamání, z toho, že jsem neobjevil něco „super extra“ do výbavy, jsem se nechal pohltit děním a sledoval ukázky. Čas mi utíkal hodně rychle a tak mě docela mrzelo, že jsem musel kolem jedenácté večer pomalu myslet na odchod. Oficiální konec měl být o půlnoci, ale jestli to tak skutečně bylo nemohu posoudit. Vyšel jsem do nočního areálu, který žil bohatým nočním životem mladých. Co se týká věkové skladby návštěvníků, tak byly zastoupeny všechny skupiny, převažovali spíš lidé středního věku. Odjížděl jsem s pocitem, že to nebyla špatná akce. Byl jsem rád, že jsem ji spojil i s „civilní“ návštěvou Mnichova a tak jedna cesta přinesla více užitku. Za rok znovu? Uvidím, když vyjde čas, tak proč ne…
Letos jsem se poprvé rozhodl podívat se mnichovský Boundcon a podělit se o pár postřehů. Sice se říká, jednou vidět je lépe, jak desetkrát slyšet, ale i tak snad budou moje postřehy někomu užitečné. Pár známých mě předem od této akce trochu zrazovalo, ale chtěl jsem ji zkusit. Něco jako malý průzkum. Říkal jsem si, že co člověk, to názor a nejlépe je si udělat ten vlatní. Po té, co jsem si prohlídl oficiální stránky a také po přečtení reportáže na ds-life jsem očekával eSeMkový veletrh s něco málo ukázkami bondáží. Což mi plně vyhovovalo, chtěl jsem doplnit vybavení o něco netradičního.
Nevěděl jsem jaká jsou omezení na velikost a tak nejsou moc velké.