21. marca 2008 6:55:48 CET
Musím říci, že Tě neznám, je mi vlastně úplně jedno, co děláš nebo neděláš a to, co jsem psala jsem psala v obecné rovině. To, že je to pak někým bráno osobně - má se tady diskutovat. Já pochopitelně mohu mít svůj názor na věc, ale to neznamená, že na tom názoru stojí svět. Nestojí. Každý žijeme svůj život, je jenom na nás, jaký je a zda se nám líbí. A pokud svobody druhého nezasáhnou do svobod mých, pak ať dělá to, co se mu líbí, já to tak dělám také.
Jinak, pokud jde o věk, vzhledem k tomu, že jsem maturovala v době, kdy černé uhlí ještě bylo pralesem, nemyslím, že je třeba se věkem ohánět.
Znám tady hodně lidí o 15-25 let mladších, než jsem já osobně, ale jejich názorů si vážím a to, že jsou mladší neberu jako automatické posunutí do role já jsem stará, tak už něco vím a vy jste mladí a úplně blbí.
Pokud jde o studium psychologie a strašení sebevraždami, dám k dobru jiný příklad. Znala jsem jednu psycholožku (osobně), ta se časem tak hroutila ze svých případů, že začala polykat kvanta prášků, nakonec skončila na odvykací kůře, když těch prášků omylem spolkla víc a zapila to vínečkem.
Tím chci říci, že to, co jsme ten který studovali nebo nestudovali nám nedává patent na rozum. Znám spoustu studovaných lidí, kteří jsou naprosto nepoužitelní k čemukoliv, co je spojeno se slovem práce nebo život, ale myslí si, že jsou nejchytřejší na celém světě, na druhou stranu znám i několik havířů, kteří jsou sečtělí, chytří, s obrovským přehledem. Moudrost, inteligence a vzdělání nemusí jít ruku v ruce - u nikoho z nás.
