16. marca 2008 20:43:53 CET
Ano, popisuješ to správně. Každé společenství má nějakou svou organizační strukturu, ale nakonec nad každým jednotlivcem je pouze Bůh, který hledí na stav jeho srdce.
Společenství ke kterému patřím má kořeny na počátku šestnáctého století, vždy jsme patřili k tzv. svobodným církvím, tedy jako ostatní svobodné církve v USA (v Evropě jsme v té době patřili k církvím pronásledovaným inkvisicí) jsme nikdy v naší struktuře neměli vyšší post než post biskupa.
Biskupové jsou u nás voleni doživotně a jsou neodvolatelní, kněží u nás i biskup zastávají (tedy i já) svůj úřad bez nároku na nějaký stálý plat od církve, tedy většina z nás ještě vykonává pedagogickou činnost, publikační práci, nebo máme jiné "civilní" zaměstnání, např. duchovenskou službu pro armádu či jiné státní složky (čímž se z nás stávají státní zaměstanci).
Nemáme žádnou centralisvanou strukturu, každá regionální církev je autonomní. Vždy, po celá staletí, jsme se (jakožto jednotlivé plnoprávné - svobodné církve) řídili společně přijímaným textem, kterému se říká zkráceně "řád", když zemře biskup, tak ten kněz, který kandiduje na biskupskou službu předkládá svůj "volební program" kterým je jím sestavený řád, pokud konference volitelů odsouhlasí "řád" potvrzuje jím i usavení biskupa do úřadu.
"Řád" (např. ten náš http://sweb.cz/ekklesia.ep/rad.pdf) je však vždy jen vodítkem, má směřovat ke studiu Bible a na základě tohoto studia se utváří i svědomí každého jednotlivého věřícího. Nejvyšší autoritou nad každým jednotlivcem je tedy Bůh, my lidé (a to ani kněží či biskup) nemáme právo si takovou autoritu ve věcech svědomí jednotlivce osobovat.