4. februára 2009 19:09:03 CET
Neřekl bych, že se to dědí. Je to věc psychologická, nikoli fyziologická. Je to stejné, jako říci, že jsem zdědil chuť na čokoládu nebo špagety. Podle mě je to dáno vývojem jedince a částečně také "náhodou". Náhodu popisuji jako sadu preferencí, kterou máme zřejmě od narození - zkrátka startovní stav našeho vědomí. Většina (hlavně pak sociologických odchylek) je dána prostředím. Občas se něco dá vysvětlit principy fungování našeho těla (např. tělo nerozlišuje rozkoš a bolest, to dělá až mozek - pro něj je to zkrátka stimul dané intenzity). Další je prostě výsledkem našich preferencí. Proč je někdo fetišista na silonky může mít podobný původ jako proč má rád červenou barvu na autech, proč preferuje brunetky před blondýnkami, proč mu jdou jazyky, ale matematika ne, etc.
Možná až budeme rozumět tomu, co to je vědomí, pak budeme moci odpovědět i na otázku, proč cítíme to, co cítíme :)