19. novembra 2008 23:07:06 CET
Nevím existuje něco jako klaustrofílie (opak klaustrofóbie), ale pokud ano, tak ji určitě mám. Miluji malé stísněné prostory, čím menší, tím skoro lepší.
Nejčastěji jsem měl možnost používat sice ne klec v pravém slova smyslu, ale je to díra pod podlahou o rozměrech 80x60x120cm a zakrytá místo stropu mříží. Řekl bych, že to bylo docela pohodlné i v řádu desítek hodin, ale přesto dostatečně omezující. Nemožnost natáhnout současně záda i nohy je nádherná
Kromě toho jsem měl možnost jednou zkusit klasikou klec o něco menších rozměrech, ale zavěšenou na kladce. Její dráty byly docela tenké, ale pevné a tak i když jsem nebyl nijak svázán, bylo to po dvou hodinách utrpení. Dráty se zařezávaly do zadku a nevěděl jsem, jak si sednout. To samé při snaze se nějak postavit nebo opřít o nohy.
No a poslední zkušenost s klecí byla při mé poslední návštěvě ve vězení v OWK, kde jsem si chtěl zkusit přes noc úzkou klec na stání. Byl jsem z ní zklamán, připadala by zbytečně prostorná, byl jsem schopen se v ní zkulit na zadek a sedět. Přivázání za krk se nekonalo (totální neschopnost dominy), tak jsem raději požádal o malou temnici.
Do budoucna plánuji malou kulovou klec o průměru nějakých 80cm, ale stále se k ní nemůžu dokopat, nějak moc práce a času málo.
Takže tak to jsou mé zkušenosti. Klece, ty já můžu