22. januára 2009 13:30:34 CET
Na základě této diskuze, jsem si řekl, že by nebylo špatné si zase po letech zkusit pocity při natahování na skřipec. Je to šikmý skřipec, natahovací mechanizmus v horní části.
Prvním zážitkem po ulehnutí na žebčík bylo to, že mě začaly tlačit šprušle do zad. Byl jsem uvázán koženými pouty k napíbacím provazům,mezi nohama jsem měl rozporku a nohy byly uvázány ka spodní části žebříku s malinkou volností. Do plného natažení rukou se nic zvláštního nedělo. Pak začaly bolet ruce v místě pout, ale tak vcelku "normálně". Tím jak se ruce začaly po centimetrech zvedat nahoru, narůstala bolest jednak v místě pout a jednak se začala rozlévat do svalů na rukou. Když tah přešel i do oblasti hrudníku, tak tam už moc bolesti nezpůsobi. Cítil jsem, jak se mi natahuje už celé tělo včetně nohou, až se konečně paty zvedly ze spodní příčky a napnuly se i spodní provazy. Byl jsem totálně natažen, absolutně neschopen žádného pohybu. Jediné čeho jsem byl schopen byly zoufalé pohyby hlavou, které samozřejmě k ničemu nevedly. Šílená bolest v rukou až po ramena. Po chvilce jsem si uvědomil, že natažením svalů na hrudníku se mi špatně dýchá. Šlo to, ale cítil jsem, že mě dýchání stojí více námahy. Navíc jsem dostal svorky na bradavky. Po napnutí kůže to bylo více bolestivé než obvykle.
Nevím jak dlouho jsem byl takto natažen, ale odhaduji to tak 15-20 min. Na jednu stranu to bylo velmi příjemné (ta nemožnost čehokoli), na druhou stranu bolest v rukou byla hodně silná. Když přestal jsem cokoli cítit ve svých odkrvených modrých rukou a tak jsem si přes roubík vyhuhňal milost a uvolnění.
Ruce byly od zápěstí dál totálně odkrvené a nastalo hodně silné a dlouhé mravenčení. Na ostatnímch částech těla jsem neshledával žádné následky, snad jen příjemný pocit protažení v místě ramen a dnes s odstupem pár dní cítím při doteku citlivější místa (otlačené od šprušlí).
Takže tolik mé čerstvé zážitky ze šikmého skřipce (tedy nic zajímavého pro bondagelovera :-). Hodnotím to spíš jako příjemný a zajímavý zážitek, určitě lepší než ten první před pěti lety, kdy jsem říkal, že "už nikdy!" Ale třeba takové pověšení za nohy hlavou dolů je nesrovnatelně lepší zážitek, krásně se protáhne páteř.
