8. mája 2007 14:44:05 CEST
Takový vztah může mít mnoho podob, ale myslím si, že do těchto podob nepatří totální lhostejnost (pokud něco takového jako totální lhostejnost vůbec existuje). Každý rozumný člověk pečuje o to co mu přináší užitek nebo radost... neničí dům ve kterém žije, impregnuje si své boty aby mu do nich nezatékalo... samozřejmě jsou tvorové, kteří ničí byty a obují si jakýkoliv rozpadající se škrpál, tyto tvory, ať již jsou produktem konzumní společnosti nebo sociálního systému, nepovažuji za lidi... Ale zpět k tématu, "D" může "s" pouze používat ke svému uspokojení, ale pak v "D" vyvolává "s" minimálně ono uspokojení a již tím si vůči "s" vytváři určitý vztah. "s" v takovém vztahu ví, že "D" jej pro své uspokojení potřebuje a asi jsou "s" kterým to stačí a které to naopak uspokojuje.
Myslím, že nejpřirozenější je, jsou-li "D a s" přece jen partneři, kteří vědi, že jeden druhého potřebují, že si navzájem vyhovují, kdy "s" má radost z radosti "D" a "D" dokáže "s" dát najevo svůj pocit spokojenosti z toho, že "s" s ním je, že "s" má (že "s" vlastní - ale to není to správné slovo, které bych chtěla použít ale jiné mne nenapadá...)
Tedy z mého pohledu se "D a s" potřebují a jsou spolu svázáni touto vzájemnou potřebou.
Jsou "s", kteří možná pro svůj pocit vnitřního uspokojení potřebují totální ponížení a opovržení, asi jich není mnoho, i když kdybycho šli do historie, zjistili bychom, že tyto "s" lze potkat mezi některými "svatými". Životopisy svatých jsou u některých světců plné touhy po naprostém pokoření ze strany světa, plné sebemrskačství a jných prvků tělesného týrání se a nedělejme si iluze, že za branami klášterů naopak nebyli jedinci s "D" povahou, kteří tohoto typu "svatých" dokázali hezky využít pro své uspoojení - jen toto se nějak do oněch legend o svatých nedostalo. Stačí však podrobně studovat dějiny cisterciáků a trapistů (v současnosti je to jeden společný řád) a např. v období baroka tam týpků s "D" orientací ve funkcích opatů byla spousta, prováděla se tam mentální kontrola, verbální ponižování i sebeponížování se bylo naprosto běžné a tělesné tresty také, takže bych velmi pochybovala, kdyby nezašli i do intimní oblasti.
Jedinci, kteří tedy potřebují totální ponížení jistě také naleznou své "D" protějšky, existuje nepochybně i láska vedoucí až k totálnímu vzdání se veškerého já, vzdání se sebe sama a jediné co ze sebe sama pak zůstává je radost z toho, že nejsem nic, že jsem jen nástrojem k radosti někoho jiného, byť mne používá jen jako nástroj k uspokojení.
Tohle není má cesta, ale dokážu to pochopit. Z mého pohledu je příjemné to, když "D a s" jsou svého typu kamarádi, milenci, když vědi že radost jednoho je i radostí toho druhého.
..no ale prave toho nutkania ma tie prasky mali zbavit..a zatial sa toho drzim.. este sa spravne zalubit a snad to dobre dopadne..takze ak by som uz neprispieval do fora..viete ze to dobre dopadlo 
..ale myslim, ze nazot na Ds mam spravny a rydzi..len potom je to aj spravne rydzo patologicke 
