18. marca 2008 8:44:05 CET
V nejrůznějších diskuzích se přetřásalo a někdy i přetřásá téma - co je to dominance. Tahle otázka ale nemá obecně platnou odpověď. Každý to vnímá trochu jinak. Na čem se ale většina diskutujících (a zas mluvím o lidech, kteří mají s BDSM osobní, reálné a dlouhodobější zkušenosti) shodnout dokázala, je to co dominance NENÍ! Není to hrubost, vulgarita, arogance, opovržlivé chování... Všechny tyto negativní projevy MOHOU být součástí konkrétní hrátky. Déčko si může se svým subíkem vystřihnout scénku, která obsahuje hru na výše uvedené chování a může to být pro oba vzrušující. Ale nemusí. V hrátce, se může dom. stylizovat do role neomezené vládkyně, bohyně, otrokářky, policistky, nadřazené osoby a sub se může stylizovat do role sluhy, otroka,zajatce, podřadné bytosti a klidně i toho hadru na zem. Může se to oběma líbit. A nebo nemusí.
V jejich běžném, každodenním vztahu se tak ale nechovají. Nechovají se tak proto, že si uvědomují rozdíl mezi hrou a realitou. Uvědomují si, že i když je BDSM jejich osobním stylem vztahu, jsou si především partnery, přáteli... A jejich BDSM pravidla jsou dohodnutá, oba s nimi souhlasí a oba je těší..
Pokud si někdo neuvědomuje, že dominance není dominancí do té doby, dokud ji partner neuzná, nepřijme a neakceptuje, má problém... Pokud si někdo neuvědomuje, že "životní styl BDSM" se omezuje pouze na jeho partnerský vztah, má těžký problém:)
Proto nejsem ochotna přiznat označení domina někomu, kdo se domnívá, že dominance se projevuje hrubým chováním, urážením, a opovržením. Nevěřím tomu, že se jedná o dominantní ženy. Jsem naprosto přesvědčena, že se jedná o ženy, které nemají sebememenší ponětí o tom, co vlastně BDSM a D/s zvlášť obnáší. Myslím si, že se jedná o ženy omezené, egoistické a hloupé. O ženy, které mají potřebu zvyšovat si sebevědomí tím, že se chovají společensky neúnosným způsobem k někomu, koho vnímají jako osobu, která se neumí a nechce bránit, k submisivnímu muži. Věřím tomu, že se může jednat i o ženy, které si tímto způsobem zkouší kompenzovat to, že muži v jejich okolí (zaměstnání, rodina) na ně pohlíží jako na méněcenné, prostě stylem "jen ženská". Zdravě sebevědomá žena, která sama sebe vnímá pozitivně a pozitivně ji vnímají i její blízcí, nemá zapotřebí se takto chovat. Ale nespokojená osoba, která nemá dost odvahy či schopností svůj život řešit, velmi snadno podlehne obrazu různých talk show a článků v bulváru, kde vystupuje žena, které slouží podrobený muž a mnohdy jí za možnost, že jí vůbec sloužit smí a odměňován je jen nadávkami a ranami, platí.. Neuvědomuje si, že to, co je veřejnosti předkládáno jako reálný život, je ve skutečnosti hra, odehrávající se buď mezi pertnery, nebo (častěji) mezi profesionální dominou a jejím klientem - v obou případech však dobrovolně a po dohodě. Domnívá se pak, že našla svůj osud...našla ubožáky ještě větší, než je ona sama. Vždyť stačí tak málo - trocha hrubosti, vulgarity a pár udělených ran.. Svou odvahu může podpořit lakovým oblečkem a hlavně - tomu šmejdovi, který v dané chvíli zastupuje všechny muže, kteří se k ní nechovali podle jejích představ, se to ještě líbí! Tak mu to tedy spočítá - za všechny...
Takže tohle dominance fakt není... je to šaškárna, která ve mě vzbuzuje odpor a opovržení... A také vztek na ty subíky, kteří znovu a znovu uvěří dominanci každé, která se dominantní prohlásí...
Moje vlastní, osobní definice dominance by zněla asi takto:
"Dominance je ochota přimout moc a za svá rozhodnutí nést odpovědnost."
Proto apeluji (děsné slovo) na všechny submisivní muže - nehledejte dominanci tam, kde není... i když byste ji tam viděli rádi...
zejména druhá část mne potěšila