12. decembra 2007 5:13:41 CET
Když se setkám s dámou, tak sleduju. Nehrabu po její ruce, ale čekám, co udělá sama (ona podle zažitých konvencí by měla stejně jakákoli podobná aktivita vycházet z její strany, nesetká-li se s osobou společensky vyšší hmotnosti, což nám nehrozí, že). Když vidím pohyb její ruky, sleduju, jestli jde vzhůru palcem, pak následuje potřásačka (neberte to doslova), nebo hřbetem ruky, pak následuje rukolíb. Pozor. Jde-li ruka obloukem a dlaní vpřed, pak půjde patrně o facku a v takovém případě doporučuji o líbání ruky prozatím neuvažovat.
Kdo chodil do tanečních, ví, že se líbání ruky nedělá tak, že se ruka chňapne do pracek a je vlečena vzhůru, což je mimochodem poměrně účinná technika, ale ke zcela jiným účelům, než o jaké nám jde. Ruka dámy se spíše jemně podepře než uchopí a teď pozor, skloní se hlava k ruce tak, aby se setkaly v rozumné výšce, která se dá poměrně vtipně určit nepřímo úměrně (y=-a*x+b) tomu, jak velikou úctu k dámě chováme. Důležité je, že nejde o žádný mlaskavý líbanec, ale spíše o letmý dotek retů ručky hřbetu, tudíž zde uvedené úvahy o případném oslintávání shledávám irelevantními.
Takže shrnuto: Dámě, která nestojí o líbání ruky, nebude ruka líbána a jestliže ano, pak jen vygumovaným nevychovancem.
aj ja si vyberám, kto mi pobozká ruku a kto nie. ono...to závisí aj od spôsobu, akým to dotyčný vykonáva. či sa jedná o prejavenie úcty, alebo len snaha o bližší kontakt. moji otroci zvačša vedia, ako sa smú priblížiť.
