10. októbra 2005 12:49:39 CEST
Já bych řekla, že hranice přijetí odpovědnosti je rovna hranici předání moci. Není to to, co bych si stanovila třeba sama pro sebe, ale to množství moci, které mi nabídne můj subík a kterou já přijmu stanovuje míru mé odpovědnosti. Já nevím, jestli se vyjadřuju úplně jasně, trochu hledámslova, ono je to spíš o pocitech, ale myslím, že rozumíš, co chci říct... Dám příklad - dejme tomu,že můj vztah lze označit za extrémní a skutečně mi byla mým subíkem předána taková moc, na základě které bych mu mohla trvale ublížit buď fyzicky, nebo duševně. Byla by to však moje odpovědnost samozřejmě i s nutností přijmout následky tohoto činu. Pokud pominu něco jako výčitky svědomí a pocit viny, což skutečně je individuální, jsou zde ještě i následky trestně právní, které bych rovněž musela nést. Tedy předpokládám, že příčetný člověk zachovává zásady SSC nejen z hlediska morálního (slovo morálka nesnáším, ale jiné vhodné mne zrovna nenapadlo), ale také z hlediska chránění si svého vlastního zadku.