7. marca 2011 18:19:10 CET
Vezmu to taky po bodech, ať se neztratíme
1) Bylo to prostě o tom, že jsem nikoho s podobným zájmem neznal, nevěděl jsem jak to chodí, měl jsem jen z netu načtené (a jak zjišťuju tak z 85% úplně zkreslené) informace a představy. Představoval jsem si uzavřenou sektářskou společnost, kam jde jen těžko proniknout, bál jsem se, že se neorientuju v té BDSM etiketě a tak, takže jsem se ani moc nesnažil seznámit. Díky jedné osobě, která mě k tomu nakonec dokopala a já byť s obavama vyrazil na chat a nakonec i na nějaké srazy. Abych zjistil, že všechny ty obavy z chování či přijetí byly liché.
2. S tím dost souvisí ta druhé věc, na kterou se ptáš. Jen předešlu, že jsi to pochopil přesně opačně, než já to myslím. Právě, že v mých tápavých počátcích mi prá lidí podalo pomocnou ruku bez nějakých Ds klišé, tak se mi podařilo ty své obavy překonat a z ulity vyklouznout. Dneska už znám pár lidí, bu%d dost dobře z netu, někoho i osobně, a mám tu zkušenost, že ta žena, která je skutečnou Dámou, tak nemá potřebu si na něco hrát a něco demonstrovat. Těch negativních zkušeností je míň, ale taky jsou - a to mě právě naučilo se trochu orientovat v tom co je image a co realita. Nevím jestli je srozumitelné, jak to myslím.
3. Něco takového se mi stalo jednou, ale spíš vnímám to, co jsem napsal - Panička mi to většinou přepošle. Neříkám nutně, že je to tak, že chlapy jsou větší hulváti, spíš si myslím, že vím s jakýma dominkama se družit - a ty vesměs úroveň mají
