28. júna 2008 13:53:31 CEST
Je třeba se zamyslet, zda by mi příjem od jakéhokoliv chlapa stál za to, abych mu prala špinavé ponožky nebo žehlila košile. Z mého pohledu - nestál. Jsem už dost dlouho sama na to, abych pochopila, že pro mne je vhodný pouze člověk, který také bydlí sám, stará se o svou domácnost a tu mou bere jen jako občasné místo k pobytu, tak max na víkend (už týden je hodně, po třech dnech začínám počítat, kdy už, sakra bude sedmý den). Neříkám, že nejsem schopna vařit, vařím ráda a když chci, i buchtičky umím napéct, ale je to spíše pro dobro a pohodu, než pro povinnost. Rozhodně by mne chlap, který přijde večer domů a ptá se, kde má teplou večeři dost vytáčel.
Ale ber to tak, že jsem byla vdaná 15 let, čili to už mám za sebou a nyní jsem již nějakých 11, 12 let sama. Člověk si zvykne na svůj klid, na své pohodlí, své zápory bere s humorem. Zjistí, že domácí práce klidně počkají, až je dočtená knížka nebo také tři.
A neber mne, jako nějakou zapšklou feministku, nic proti mužům nemám, naopak, někteří jsou k sežrání, ale s odstupem :-)))
TY to VISVETLY
