23. februára 2009 3:44:51 CET
O výchově mohu soudit jen z vyprávění rodičů a prarodičů. A podle toho, co je mi známo, a dle každodenních zkušeností si myslím, že úroveň společnosti spíš stagnuje. Ano, děti jsou uvědomělejší, víc nezávislé, sečtělejší, ale otázka je, jestli se podle toho chovají.
Nedávno jsem jel autobusem, stál jsem na plošině a za tyčí seděli dvě holky, odhadem 14 let. A ta jedna povídá, ty krávo, to jsme se zase včera ožrali. Skoro jsem netrefila domu. A druhá na to, to já včera nikde nebyla, ještě jsem střízlivěla z víkendu. Na pohled dvě normální žačky základní školy. Ale konverzace teda jejich věku hodná není. Jestli tohle je ukázka lepší mládeže, tak by mne zajímalo, co jste dělali vy. Neříkám, že jsou takové všechny děti, nicméně to co člověk kolikrát slyší a vidí je opravdu nechutné. A víte co je na tom nejlepší, jejich rodiče si kolikrát myslí, že jejich dětičky jsou andílci a nemají ani tušení o tom, co ve skutečnosti dělají.
Já ani tak nehodnotil sečtělost a uvědomělost (v tomhle ohledu jsme na tom opravdu líp, přístup ke znalostem nebyl tak omezovaný, rozvoj internetu nám akorát hrál do ruky, jsme zkrátka děti informačního věku), jako spíš společenskou stránku věci. Možná je to skvělá věc, že tabu postupně mizí, možná ne. Nezažil jsem jaké to je žít v době, kdy sex je tabu. Ale položte si otázku sami, je lepší společnost, kde se o sexu nemluví, nebo společnost, kde každý den narážíte na fotky 15 letých holek ve spodním prádle, které jsou zmalované jak šlapky? Svoboda přístupu k informacím je zajisté správná a krásná cesta, ale musí být doprovázená odpovídajícím průvodcem. Kolik rodičů své děti ve skutečnosti vzdělává? Většina spíš jen žasne nad tím, co všechno vědí. Snaží se zjistit odkud to ví a jestli to správně chápou? Snaží se jim zajistit přístup k renomovaným a nezávadným zdrojům informací? Není to chyba těch dětí. Rozhodně mají lepší příležitosti než dříve. Ale rodiče podle mě občas svou funkci neplní tak jak by měli.
Vemte si takové okrajové společenské skupiny. Dříve to byli hippies, dneska jich je nespočet. A neřadí se k nim lidé vyzrálí, nýbrž skoro se mi chce říct malé děti. Jedna věc je vědět, že něco takového je, druhá je být toho součástí. Součástí filosofie (no ani ne tak filosofie, jako spíš reálné praxe) těchto uskupení je dost často také vzájemná nesnášenlivost a snaha o naprostou uniformitu (i mi to tu máme ala ty nejsi správný submisiv...). Já myslel, že moderní společnost by měla být tolerantní. Zkrátka fakt, že děti mají lepší přístup k informacím, neznamená, že vytvoří lepší společnost.
BTW, kdy jsme u toho dětství a začátku úchylek, narozdíl od spousty ostatních "úchylů" já si nikdy nemyslel, že jsem sám. Považoval jsem za samozřejmé, že se to líbí určitě všem, jen si to možná neuvědomují. To mi bylo asi 8 let. Během následující let jsem tuto teorii trošku přeformuloval, nicméně základní myšlenka zůstala stejná a později (15 let) jsem věřil, že dokážu každou slečnu nalákat na svazování (moje hlavní slabůstka). No přišla střední škola a v prváku jsem po 1. hodině občanské nauky (psychologie) navázal konverzaci se spolužačkou (měli jsme jen 2 holky a 35 kluků), dovedl jsem hovor na sexuální úchylky, řekl jí svou teorii no a příští týden jsem jí poprvé svázal (jejím šátkem) a poprvé jí dal na zadek (mým pravítkem). No nebyla to moje první zkušenost, ale rozhodně jí považuji za zajímavou :) A jak jsem na to přišel (na svou úchylku)? Nijak složitě, stačilo se dívat na nevinné seriály jako Jake a tlusťoch etc. Pohled na svázanou ženu mi byl příjemný. V souvislosti s jednou takovouhle scénou děda jednou řekl "sadomasochistka". No nechápal jsem význam, neptal jsem se, ale o pár let později (asi v 11) jsem si vzpomněl, hodil ho do vyhledávače a byl jsem doma. Ani tak nedošlo k fázi sebeidentifikace, jako spíš k rozšíření mých znalostí o to, co je bezpečné, jak postupovat, co nedělat. Ještě ten rok (ne že bych si to naplánoval, prostě byla příležitost, fakt, že jsem věděl, jak se to jmenuje, to moc neovlivnil a vázat jsem uměl z táborů) jsem poprvé svázal holku - přivázal jsem jí k jednomu zapadlému věšáku na prádlo (takový ten sídlištní typ, velké T). Nebyla v tom erotika, ale byl to příjemný pocit. No a pak se to už se mnou vezlo :)
pre vacsinu "neznej" populacie je to uchylka a nie vzruso 
Klobuk dole. Pred tvojou inteligenciou, nazorom, aj podanim :-)Sama by som to tak dobre nepovedala 