17. marca 2008 17:39:46 CET
Přemýšlel jsem nad tím co jsi psala (ve 12:07). Dnes je obecně v západní společnosti trend použít - spotřebovat. Spotřební bývají stále více i tělesné (intimní) kontakty. Snad to ovlivňuje lidské chování, které lze nazvat soběstřednost. Člověk jako jedinec i jako společnost se považuje za vrchol živočišných druhů na planetě Zemi.
V určitém pohledu je soběstřednost přirozeným jevem, chceme prožívat krásné věci, mít příjemné pocity, netoužíme po hladu, zimě etc.
Paradoxně i submisivní jedinec, jakkoliv je mu příjemné tvrdší zacházení, manipulování, ponižování je vlastně také soběstředný a chce si to své užívat a proto dnes dominanta potřebuje hlavně ke svému uspokojování.
V BDSM se při mnoha praktikách neděje nějaký přímý sexuální kontakt, který by byl natolik vzájemný, aby ti, kdo se jej účastní cítili určitou "energii" vzrušení u toho druhého. Mnoho her se děje bez prostoru pro intenzivní možnost vnímání toho druhého. No špatně se mi to popisuje, chybí mi pro to ta správná slova - pojmy.
V partnerských vztazích to však může fungovat i tak, že partneři vědi co jeden i druhý potřebuje a pak lze onu soběstřednost "rozdělit" nejprve se zaměřit na pocity jednoho a pak když dosáhne stavu, který je mu vysoce příjemný, tak se teprve začít soustřeďovat na toho druhého.
Pro přirozeně submisivního jedince by však myslím mělo být ale uspokojením i to, když vnímá, že ten kdo je dominantní prožívá plně svou příjemnou rovinu. Myslím, že spousta submisivů by i takového uspokojení, nebo minimálně hodně dobrého pocitu, byla schopna, pokud by to chtěli vnímat a hlavně pokud je jejich protějšek opravdu dominantní. Obávám se, že tohoto uspokojení nemůže submisiv často plně dosáhnout, pokud volí cestu nákupu sexuálních služeb, kde ne vždy jsou ti lidé naladěni na stejnou či velmi blízkou vlnu, jak by tomu mělo být v partnerském vztahu. Proto pak nastupuje ona spotřební reakce soběstřednosti u submisiva, proto se dominant pro něho stává jen nástrojem k uspokojení sebe sama a moc jej nezajímají nějaké prožitky - pocity onoho dominanta.
Měl jsem kamarádku (stále mám, ale žijeme teď každý na jiné straně světa), která se v určitém životním období ocitla na několik měsíců v hrozné citové tísni a depresích. Její nepříjemné stavy se zhoršovaly sexuální abstinencí, ale běžné sexuality nebyla schopna a s autoerotikou měla také velký problém. Ocitl jsem se nečekaně před její tehdy dost zoufalou otázkou, zda bych jí nemohl naprosto jednostraně pomoci (manuálně a orálně) aniž bych očekával nějaké opětování z její strany. Moc jsem se nerozmýšlel, byl to pokus jak jí pomoci k určitému klidu a udělal jsem to pro ni rád, dělo (opakovalo) se to pak dost pravidelně po několik měsíců, naše přátelství to ještě více upevnilo a pro mne v té době bylo hrozně moc důležité cítit, že jí to pomáhá, že mohu vnímat a vidět jak její deprese mizí a ona se "probouzí" zpět do života. Netvrdím, že bych toho byl schopen pro každého koho považuji za přítele či kamarádku, ale tehdy jsem to považoval za správné a snad proto jsem z toho měl i vždy úžasný pocit.
Myslím, že podobné by to mělo být u partnerů, ale snad by to takové mohlo být i u lidí, kteří sice partneři nejsou, ale pravidelně se nějak intimně setkávají a znají své potřeby.
No, omlouvám se, tohlo mé písmenkování bylo dnes asi více zmatečné než jindy, pocity se někdy špatně popisují.
.jpg?c=)
