10. júla 2008 18:40:14 CEST
Jsme občas holky naivní,pokud jde o bdsm vztahy, chceme se přiblížit partnerovi, jak jen to nejvíc jde, ale je to opravdu veeelmi otravné. Zejména, pokud partner plánuje, jaké to bude báječné, když bude pobíhat jen v obojku, ledva vejde do dveří (a je poněkud konsternován, že v bytě např.žijí i děti, tedy by to nebylo to pravé, ořechové), plánuje, jak podepíše otrockou smlouvu a tu bude dodržovat...bla,bla,bla. Pak, poněkud v koncích a zahnaný do kouta takovými představami řekneš...uvědomuješ si, že v takovém případě bys nesměl tohle, ono, musel bys jen atd. A najednou jsi nadměrně dominantní a tzv.submisivní partner vezme do zaječích.
V lepším případě se ti uleví, v horším případě, kdykoliv ti někdo tohoto partnera připomene, kdykoli někdo poznamená, že to byla tvá velká chyba, tak se prostě stydíš. Stydíš se za svou naivitu, stydíš se, žes podlehl na chvíli mozku, zapadnutému někam mezi stehna a jen prostě doufáš, že už ti nikdo takovou epizodu nepřipomene.
A v nejlepším případě narazíš na někoho, kdo s tebou je, protože si vyhovujete jako lidé a to bdsm je vlastně třešničkou na dortu takového vztahu :-)Narazíš na někoho, kdo chápe, že občas potřebuješ v ruce držet nějaký bicí nástroj,ale že jsou i chvíle, kdy se chceš stočit do klubíčka v koutě a upustit slzu u slzopudného filmu. Narazíš na někoho, kdo chce žít a žije život v realitě, nikoli v příručce o bdsm, občas ne moc dobré.
ale presne tak si predstavujem normalny fungujuci D/s vztah. V podstate okolie ani nemusi tusit o nejakom D/s a mozno si povie aaa aky zamilovany parik 
