20. marca 2008 13:50:51 CET
Díky existenci jedné dominantní dámy se zamýšlím nad některými tématy hlouběji než doposud. Ano, je to tak. Mnozí se nestačí divit. Jsi přece jen štěňátko, ne? To už jsme na mých štěněčích stránkách ale dali na správnou míru. Je třeba jasně definovat kam patříme, kde nás to táhne. A to nejen do míst, kde se cítíme nejlépe a nejpřirozeněji, ale i tam kde svět BDSM pro nás nekončí, ale naopak je lákavý. Dlouhou dobu jsem považoval obojek jako symbol oddanosti. nepopírám to, ale našel jsem, objevil něco co hraje v hlavě subíčka neuvěřitelnou roli v chápání své podřízenosti vůči své Vládkyni. Pás cudnosti.
Ještě před nedávnem pro mě absdolutní tabu. Mé poznání a chápání je posouváno neustále dál a dál...Začínám vnímat sám sebe hlouběji. Uvědomuji si skutečnosti, které ovlivňují mou mysl a duši. Jistě by to bez impulsu nešlo. A ten přišel. Na stránkách Princezny Bellatrix jsem četl asi tří řádkovou informaci týkající se pásu cudnosti. Mnozí by ji přešli bez povšimnutí. Jenže já si v kontextu toho, co se začínalo rodit v mém nitru, začal uvědomovat jaký význam by tato "hračka" mohla v rafinovaném a vášnivém DS vztahu hrát. Už jsedm jednou nosil dámské kalhotky pod kalhoty a už jen tento pocit byl absolutně dráždivý. Neb jen já a dotyčná jsme věděli že je něco co spojuje naši mysl a dokresluje nadvládu nade mnou. Ono jít se na toaletu "upravit" ve chvíli kdy obdržíte dárkový balíček a celá společnost to vidí...sice netuší, ale má možnost se dovtípit...A pak ty pohledy očí, když se vrátíte. To je opravdu až mystické... A tak se ani nedivím, že myšlenka nošení pásu cudnosti mně nenechala ledově klidným.
Účinky takového procesu jen domýšlím. Avšak vzhledem k tomu, že má submise je z hloubi mé duše submisí, která není založena na násilí a sadismu, ale na psychickém a citovém ovládnutí duše, mysli i těla , tak je nad slunce jasné že právě uzamčení "ptáčka do klece" je pro mně absolutně znakem skutečné oddanosti k té, co bude nosit na svém těle na řetízku klíček od mého druhého já. Jsem přesvědčen o tom, že tahle myšlenka je také inspirující myšlenkou mnoha dominantních žen. A také na druhou stranu nás submisivních mužů...Ale i tahle skutečnost má své pro i proti. Já osobně vnímám věrnost a oddanost své Vládkyni jako vyšší princip. Neboť bez takového chápání by žádný DS vztah neměl šanci na úspěch a už vůbec ne na rozvíjení, obohacování a posouvání hranic. A tak zůstává otázkou, jestli je nutný pás cudnosti. Subíček oddaný a skutečně pokorný nikdy neporuší dohodnutá pravidla. Prostě a jednoduše když není se svou Vládkyní, nemasturbuje, nemiluje se a neoddává rozkoším s jinou ženou... Protože otrok, sluha či psík by měl ctít tu, která mu věnuje svůj čas a pozornost, vášeň, cit i lásku.
Jenže na druhou stranu berme psychiku...Už jen akt uzamčení a vědomí, že uplyne třeba několik dlouhých dní než svou Vládkyni opět uvidí, musí jednoznačně hrát prim v mozku. Každou chvíli cítit to sevření, vnímat to ponížení, myslet na to že prostě je jen otrokem a hračkou která i bez přítomnosti Vládkyně je pod jejím dohledem. Mé myšlení se posouvá krok za krokem vpřed. To co bych ještě před několika málo týdny zavrhoval, je nyní pro mně touhou. A ta je vyvolána jediným. Touhou po realitě a ds vztahu. A díky ní pomíjím možné následky, nepředvídané trapné situace a ostych. Jen pro ni budu rád mít "ptáčka v kleci". Jen jí bude patřit. Jen pro ni bude zpívat oblíbené písně...
ale ten obmedzujuci pocit je tu rovnako ako u muzov. 
