9. júla 2008 21:03:01 CEST
Řekla bych, žes trefila hřebíček přímo na hlavičku, pokud jde o internetové návody a povídky, jak se má chovat správná domina a co smí nebo nesmí správný submisiv. Problém je, že většina žen, které znám (a je jedno, zda jsou dominantní, submisivní nebo switch) chce partnera. PARTNERA, ve smyslu normálního života. A tu svou polaritu pak vložit do sexu. Nechceme řídit chlapa, je nám protivné určovat mu, co si má obléci, když jde do práce, co si má objednat v restauraci k jídlu a když teče kohoutek, předpokládáme, že vyvine vlastní iniciativu a prostě to opraví...asi by mne zabilo, když by mi chlap řekl něco ve smyslu...odpusťte má paní, ale všiml jsem si, že v koupelně kape kohoutek, doufám, že nepovažujete za troufalost, že jsem se o tom zmínil...očekávám, že mi v takové situaci chlap řekne...Broni, v koupelně kape kohoutek, kde máš nějaký hasák nebo sikovky, abych to mohl utáhnout. Nepřekáží mi, že je partner rovnoprávný, rovnocenný a nějak se překlopí v momentě, kdy mu padne zrak na volně pohozená pouta.
Vlastně musím říci, že mne dost vytáčí, když jsem souzena za to, že se nechovám a ani nehodlám chovat 24 hodin denně jako internetová modla, nedotknutelná bohyně a podobně.
A tak klidně budu dál mírně zvedat hlas na svou čoklindu, pokud se bude chtít vydat sama na druhou stranu vozovky, i kdybych v té chvíli telefonovala s tím tzv.submisivem. Protože v té chvíli je mi život psa přednější, než povídání o nových důtkách, obojcích a provázcích.
Klidně dál budu svá a je mi jedno, že jsem naprosto mimo internetové povídky a návody :-)
Hmmm, asi jsem to neřekla úplně tak, jak to cítím, omlouvám se :-)