2. apríla 2007 17:00:05 CEST
V souvislosti se zdvořilostí a s důvodem vzniku tohoto diskusního zákoutí, mne neustále vrtá hlavou myšlenka, co to je vlastně reálný otrok a reálná domina, kdo ještě je vanilkáč a kdo už je spíše praktikující hráč- otrok a kdo už je opravdu založením otrok. Já vím, je to chození od extrému do opačného extrému. Je to obtížné sám sobě zodpovědět a pak tedy následuje jednoznačný závěr: bez pochopení a nesmírné osobní tolerance se D/s vztahy nikdy nemohou obejít. Tolerance logicky předpokládá, že se nikdo nemůže nadřazovat nad druhé ve smyslu: "ty jsi ještě vanilkáč a já už jsem otrok, tak se do toho nemontuj a nebo ty tomu hovno rozumíš, já jsem reálný otrok". Posouzení submisivity nebo dominance je obtížné pokud dotyčnou osobu nepoznáš osobně a nebo jsi s ní delší čas v nějakém kontaktu. Pak je to taky o tom, jak moc si tě protistrana připustí k tělu, aby jsi ji vůbec mohl poznat. Takže s mírou tolerance přichází i míra zdvořilosti. Bezva, já si snad zodpověděl sám, ale myslím, že se mnou budeš souhlasit.