Forums » Nekategorizováno

• or666

  
   

  17. novembra 2005 12:46:06 CET

  neviete prosim o nejakom neplatenom linku na temu waterbondage?
• silver

  

  • 1 posts
   

  16. novembra 2005 0:21:13 CET

  ci dar ci prekliatie...uz len z tejto diskusie vyplyva ze to je naozaj individualne, aj ked mam pocit ze za dar to oznacili hlavne dominantni jedinci, ze :-) osobne sa nepriklanam ani k jednej variante, aj ked som vdaka svojej orientacii prezil uzasne chvile ktore miliardy BDSM(-) ludi nespozna, no na druhu stranu mi bola moja orientacia velmi na pritaz...dokonca malo nechybalo a bol by som stratil toho, kto mi je najvzacnejsi...
• Daveponyboy

  
   

  15. novembra 2005 21:28:09 CET

  Za životní dar se dá považovat cokoliv. Vlastně nám ani nic jiného nezbývá než třeba tu submisivitu jako dar vzít... o něco nás obohatí o něco obere... dar to prostě je, jen bysme neměli moc uvažovat tak, že je to dar v podstatě danajský, ikdyž přemýšlivý člověk tendenci v tomto směru uvažovat má...prostě to tu je a užiju si svou sexualitu podle možností jaké mi dává.
  
  Slepý hudebník se taky určitě utěšuje v tom smyslu, že kdyby nebyl slepý, nikdy by neměl takový hudební sluch a nikdy by si tu hudbu tolik nemohl vychutnat.
  
  
• misino

  
   

  15. novembra 2005 15:57:29 CET

  velmi zaujimava diskusia. Osobne asi zastavam ten nazor, ze sub. jedinec sa s tym moze vyrovnat asi horsie ako dom jedinec. Ja sa naozaj sam neviem vyjadrit, ci svoju submivitu povazujem za dar alebo prekliatie, nikdy som o tom nerozmyslal, teraz som zacal, ale neviem. Som aky som a iny uz asi nebudem, tak na co si to zhorsovat nejakym trapenim sa
• kocourek

  
   

  15. novembra 2005 12:54:36 CET

  Prokletí je příliš silné slovo. Obecně vzato je to o osobě a jejím postoji. Kdo z nás by chtěl být slepý, a kolik lidí se dovedlo projevit a rozvinout své hudební nadání a říkají že je to dar. Pro mne je má submisivita dar, který mi výrazně rozšířil život, včetně sexu, ale není to v zásadě jen o něm. Základ je si ujasnit své pocity, umět se k nim postavit a nemít pocit studu, viny a pod. Skutečností je, že řadu let mi to život jen komlikovalo, ale nyní žiji v krásném bohatém vztahu.
• Kentaurika

  
   

  8. novembra 2005 20:24:31 CET

  ....vždy je lepší ten pohár poloplný , ako poloprázdny
• Liina

  
   

  7. novembra 2005 17:49:55 CET

  BDSM pozitivitu můžeme definovat až tehdy, je-li rozpoznaná. Pokud je neprojevená, či potlačená, platí IMHO to, co jsem psala níže, tedy v případě, že taková osoba se necící být nějakým způsobem nenaplňována. Pokud pocit nenaplnění má, má pocit, že by pro ni bylo optimální něco jiného, zjistí to.. a potom už záleží na každém individuálně, jak svoji pozitivitu začne subjektivně vnímat.
• patolizal

  
   

  7. novembra 2005 17:02:12 CET

  mno jo, v kom Ty nevidis uchyla, ze jo :-) ale ted vazne, vanilka muze byt kazdej, kdo je spokojen s tim, jak to ma a to co ma je konvencni...lidi, co jsou v tomhle spokojeni, resp. max. tak hledaji porad "lepsiho" partnera...tedy dle meho...
• Deleted Member

  
   

  7. novembra 2005 15:06:36 CET

  Ovšem je otázkou, nakolik je mezi vanilkami bdsm - pozitivních, jejichž pozitivita je pouze neprojevená či potlačená a kolik je pravých vanilek.
• Liina

  
   

  7. novembra 2005 10:59:21 CET

  Vanilky o nic nepřichází... Z toho prostého důvodu, že by se jim to nelíbilo:-)) BDSM pozitivita není, objetivně vzato, ani prokletí, ani dar. Je to součást osobnosti a záleží na každém, jak s touto svou pozitivitou naloží. Prokletím, nebo darem se stává ve chvíli, kdy se tak na ni začne subjektivně dívat její nositel.
• Deleted Member

  
   

  6. novembra 2005 19:46:32 CET

  
• Kentaurika

  
   

  6. novembra 2005 17:39:51 CET

  ja svoju BDSM pozitivitu cítim ako DAR , ktorý nedostal každý do vienka , hoc som na to prišla pozdejšie , ale predsa som našla , to , čo mi v živote chýbalo , oplatilo sa mi hladať a našla som , teraz som konečne kompletná osobnosť , a je jedno , či som v D alebo S postavení , preto dakujem osudu , že ma zavial k takto obdareným ludom , a že som našla pochopenie k mojej BDSM+ , zastávam názor , že tzv.vanilky ani len netušia , o čo prichádzajú a majú z toho prirodzený strach , a preto nás odsudzujú.Som hrdá na to , že mám tento DAR a nikdy by som ani neuvažovala o tom , že je to prekliatie. Prekliati sú tí , ktorí sa boja vstúpiť do tajomstiev neznámych vôd BDSM a tí sú poľutovaniahodní.
• Profesor6

  
   

  5. novembra 2005 19:49:47 CET

  vsetci tu mate silacke reci o dare,ale ja skor suhlasim s nazorom o prekliati.Zivot bez bdsm by bol urcite jednoduchsi{mozno menej zaujimavy}.V kazdom pripade malokto z nas sa moze svojou uchylkou verejne popysit a len par ludi z okolia/obcas aj nikto?/ o tejto orientacii jedinca ma nejaku vedomost.V konecnom dosledku-ci si to chcete priznat alebo nie:cele bdsm je len o nizkych pudoch a plytka sexualne neukojenost,tu vsak zaroven musim priznat-ze som tiez bdsm pozitivny,nemozem povedat ze sa za to hanbim,skor si myslim ze v kazdom je trocha tejto uchylky,no len nas par si to dokazalo priznat.Ak to zhrniem,podla mna je to skor prekliatie ako dar.
• Profesor6

  
   

  5. novembra 2005 19:17:07 CET

  Neviem ako druhi,ale aj ja som presiel touto krizou.Bolo to v case okolo neskorsej puberty, nebol vtedy net,ani casopisy s Bdsm problematikou, rodicom som sa s tym zdoverit nechcel, a ked som to povedal priatelke , s ktorou som v tom case chodil, tak po tyzdni nas vztah ukoncila. V tom case som bol po fyzickej stranke v najlepsich rokoch ,ale dusa chradla. Skusal som sa mojej orientacii k s-m zbavit, nemysliet na nu, ale bolo to bezuspesne. Trvalo mi dobrych 5 rokov kym som sa s nou stotoznil a teraz ju beriem ako sucast mna.
  
• ljuba

  
   

  5. novembra 2005 17:51:27 CET

  ahojte :-) Neviem,cim to je,ale stretla som sa s urcitym rozdelenim postojov. Dominantni partneri vacsinou nemaju so svojou orientaciou problem, su to spravidla aj v beznom zivote sebavedomi jedinci, teda sme ;-). Netrapi nas, co si o nas kto mysli a pomysli a co je hlavne,my sami mame radi seba a neublizujeme si sami nejakymi vycitkami. U subikov som sa casto stretla s tym, ze sa koli svojej orientacii trapia. Zo zaciatu ma to dost prekvapilo,lebo ja sama to za problem nepovazujem,ale pochopila som,ze pre submisivneho partnera to naozaj moze byt traumatizujuce. neviem,preco je to tak, mozno to suvisi s jeho nizkym sebahodnotenim. Nie vsetci subici to tak maju. Skor by som povedala,ze ak je subik v civile pohodar,tak svoju submisivitu nevnima ako prekliatie. Takze mile zlaticka,treba popracovat na svojom sebavedomi :-) Znie to mozno trochu paradoxne, ale v beznom zivote,v praci, by clovek mal vediet,aka je jeho cena ...
• ljuba

  
   

  5. novembra 2005 17:26:02 CET

  Uz ako maly som obdivoval ludi, ktory si vedia povedat svoje, nerozplacu sa a nezalezu do kuta ak im zivot daval facky, neusli, nehladali si vyhovorky ale jedno riesenie, netvrdim ze sam medzi nich patrim. Medzi ludmi by mali byt rozdiely a to je jedno ci je submisivny alebo dominantny ale je clovek ziadny uchyl ani dinosaurus ani psychopat nad vsetky tieto starosti sa treba povzniest nie preto ze to niekto hovori ale preto aby bol clovek stastny a spokojny. Ani ziarovka nesvieti ak nema kladny a zaporny pol
• Deleted Member

  
   

  5. novembra 2005 11:49:56 CET

  Naprosto s tebou souhlasím. Vždy jsem zastával tento postoj, i když jsem jej vyjadřoval méně vzletnými slovy. Pokládám BDSM za dar, za něco, co rozšiřuje naše duševní a duchovní obzory a otevírá nám komnaty, které jsou běžným smrtelníkům nepřístupné.
  
  Nikdy jsem netoužil po životě zvířátka žijícího v blažené, tupé nevědomosti. Tisíckrát radši budu patřit k těm, kterým se dostane daru poznání a to i za cenu, že toto poznání ponese s sebou i jisté překážky a obtíže.
• Liina

  
   

  5. novembra 2005 8:41:33 CET

  Ano... souhlasím s tebou:-)
• pierre

  
   

  5. novembra 2005 0:47:29 CET

  pekne pises, ale jednostranne ;-) je to asi take iste, ako si ludia, co vnimaju svet casto hovoria, ze je to prekliatie...ze ludia, co premyslaju nad tym, co robia, ako robia, ako svet funguje, ako na nas posobi, ako my a ini reaguju, by radsej boli ini, s jednoduchou myslou...vnimanie, rovnako ako D/s, BDSM ci cokolvek ine nam dava moznost prezit viac, prezit inak, ale zaroven nam dava aj vacsiu sancu na bolest, trapenie, slzy...ale osobne si myslim, ze ako prekliatie, co sa tyka D/s to mozu brat len ludia, ktori zatial nenasli moznost realizovania sa, nemaju toho, s kym sa realizovat...hned, ako najdu, z prekliatia sa stane dar bozi...do tej doby je to prekliatie...