23. augusta 2007 22:06:25 CEST
Co vlastně znamená, hlásit se na veřejnosti k bdsm? Chodit po ulici na obojku a po čtyřech, u nohy své paničky... tak takto se ani já na veřejnosti k bdsm nehlásím. Dokonce už ani nezapřádám na téma bdsm hovory s vanilkovými lidmi, proč. Ale vzpomínám si na dobu, kdy se lidi přímo panicky báli rizika odhalení, tvrdě si chránili jakékoliv soukromé údaje a žili ve strachu, kdy to na ně praskne. Možná to zní podivně, ale v české bdsm komunitě taková atmosféra panovala ještě někdy kolem roku 2000 - 2001, teprve pak se to začlo lámat. Problém je ten, že pohybuje-li se člověk na internetu, chodí na srazy, navazuje bdsm kontakty apod., vždy je vystaven většímu či menšímu riziku odhalení, stopy, které za sebou zanechává, jsou vždy větší, než malé. Snad jenom kdyby si založil nick z nějaké netové kavárny, vyplnil falešné osobní údaje, jen z této kavárny se přihlašoval a nenechal žádnou stopu týkající se identity, pak by se nemusel odhalení obávat.
Coming out - neboli přiznání se k bdsm orientaci v užším nebo širším veřejném kruhu rodiny, přátel a známých - zbavuje člověka tohoto pocitu "kdy to na mě praskne." Ten pocit je z větší části v hlavě každého jedince - ono to totiž nikoho zas až tak moc nezajímá. Takže já sice už nedělám to, že bych bdsm někomu vnucoval, ale možnost, že bych byl odhalen, mě nechává naprosto klidným - každý, kdo chce, může o mé bdsm orientaci vědět, kdo o ní neví, je to proto, že se o to nestará, ne že by dotyčné informace nebyly k dispozici.
Co sa tyka BDSM, vie o tom ta uzka cast verejnosti, ktorej sa to tyka. 
